Při správném držení trupu v oblouku máme vždy vnitřní ruku před tělem, jako v základním sjezdovém postoji. Je to jednoduchá kontrola, zda nerotujeme rameny do oblouku. Pokud se nám totiž stane, že vnitřní ruka nám klesá někam k úrovni boků. Často i za ně, a vnější ruka je před tělem, rotujeme. Znamená to, že osa ramen je natočena do oblouku víc, než osa boků. Díky tomu se nám boky vytáčí ven z oblouku a patky lyží mají tendenci smýkat se a driftovat ven z oblouku.

V padesátých letech minulého století byla rotační technika principem zatáčení na lyžích. Proto by se mohlo zdát, že to není zase taková chyba. Jednalo se ale o techniku s velmi krátkým životem a hlavně o techniku smýkaného oblouku. V dnešní době carvingových oblouků je důležité dbát na to, aby osa ramen byla směrem do oblouku maximálně kolmá k ose lyží.